.

Září 2010

Počasí

28. září 2010 v 13:02 | niki |  Time to write
Tohle počasí vážně miluji. Žádné protivné sluníčko ani to šílené vedro, co bylo na začátku prázdnin. Miluji déšť , mlhu a tohle chladno. Prostě počasí na knížku, jen tak ležet a číst si u toho pít kakao a nic nemuset. Kéž by , musím se učit a pracovat na absolventské práci, ale opustila mě inspirace tak nevím jak to udělám. Proti tomuto počasí nic nemám ,jak už jsem psala o pár řádků výše, ale aspoň by na pár hodin pršet mohlo přestat, abych mohla jít s tím nejúžasnějším klukem ven ♥. Snad nějaká naděje je.připadá mě to jako věčnost co jsem ho viděla naposledy. No půjdu zahnat můj hlad k obědu. Krásný den .




Talentmánia- téma týdne

27. září 2010 v 20:15 | niki |  Time to write
Na tento týden je zvláštní téma týdne.Talentmánie. Před rokem všichni hltali československou superstár, teď je v tom jedině ta zněna, že se tam jen nezpívá ,ale i tancuje,hraje ,no a bůh ví co ještě.Mě osobně tohle nic neříká , viděla jsem to asi dvakrát a ani jednou mě to nezaujalo. Přijde mi to hloupé jak se všichni předvádí a někteří jsou fakt trapný např. ta paní co si oholila vlasy, zajímalo by mě co si oholí příště. Ale abych zase nekřivdila všem někteří jsou šikovní, třeba ta holčička co zpívala operu , na mě vyrazila dech. Těch bohužel moc není . Taky ta porota je nic moc Pala Haberu nemůžu vystát, není ani možný aby byl někdo takhle namachrovanej . Na primě to samí , ale v jiném podání. Jak se říká , stejná káva v jiném hrnku. Nevidím mezi tím žádný rozdíl, možná na primě jsou delší reklamy. Měli by už konečně vymyslet něco nového ( hlavně ne zaráz jak to je teď) neokoukaného, trochu na úrovni. Zajímalo by mě kdo se na to vůbec dívá.





blogy ....

27. září 2010 v 12:57 | niki |  Time to write
Už jsem od čtvrtka nic nenapsala. Už jsem si myslela že mě opustila inspirace , chcete-li múza. Stáhla jsem si photo shop. V tom by nebylo ještě nic zajímavého , ale on je ve francouzštině!To se může stát jen mě (ne aby jste si mysleli, že jsem takoví tele,původně to měla být čeština). Chtělo by to nový des. No uvidíme jak to dopadne. No teď něco inteligentnějšího. Poslední dobu často projíždím blogy. Nechci se teď žádné slečny dotknout nebo provokovat, ale většina je nezajímavých, jen o celebritách o to je nuda. Vlezu někomu na blog a co nevidím, jen hloupé fotky Miley nebo Ashley a úplně nejvíc mě ,,berou" ty paparazi fotky , kterýma bývají tyhle blogy zaplaveny. Co je na tom nejhorší je že takových blogů je valná věčina, a to je velká škoda. Radši si předčtu něco inteligentnějšího než si zjistím co snídá Ashley Tisdale. Nebo blogy co jsou plný pixilek,avtatarů a bleskovek (k čemu to proboha je? Nejspíš k zvýšení návštěvnosti)…ale co mě opravdu dovádí k šílenství jsou reklamy na tyhle trapný blogy. Kdyby se vymazali nic by se nestalo. Znovu opakuji , že se nechci nikoho dotknout. Nějaké fan blogy jsou zajímavé, ale kolik jich je?

prostě miluji....♥

23. září 2010 v 21:19 | niki |  My little thing

Jsem zamilovaná do Andrea Bocelli , no přesněji řečeno do písničky Time to say goodbye. Kdo by ji nemiloval? Sice moje srdce patří hip hopu , ale nemůžu přijít na žádnou jinou , která by se mi líbila víc než takhle. Miluji italštinu, tu melodii, ten text a ty housle. Když tu písničku slyším musím myslet na toho nejúžasnějšího kluka pod sluncem ♥. Kdybych k lásce měla přiřadit píseň byla by to tahle…






Naděje ( téma týdne)

22. září 2010 v 15:37 | niki
Naděje kouzelné a nejkrásnější české slovo. Ale existuje skutečně něco jako naděje? Myslím, že ano, ale není to ,,nic kouzelného" je to prostě v nás. Nedůležitější je v ní věřit. Pak se stává skutečnou. Občas se to stává ,že když si něco moc přejeme tak se nám to dřív nebo později splní. Říká se že neděje umírá poslední , mám na to jiný názor : naděje nikdy neumírá jen my to vzdáme.

A moje naděje? Prvé řadě se dostat na střední školu. A ta druhá je v zapomnění. Nejraději bych vrátila čas, ani si nedovedete představit jak toho lituji. Ale o tom zase jindy :-)




Něco o mě :-)

19. září 2010 v 20:15 | niki |  My little thing
Víte na co jsem přišla , že tu u mě čtete ale nic moc o mojí maličkosti nevíte . Tak jsem se rozhodla to změnit:
Narodila jsem se ze znamení kozoroha. Čtyři dny po vánocích. Je mi patnáct ( no za necelí 3 měsíce šestnáct ). Ale nemyslím si , že jsem nějaká šílená puberťačka .Spíš jsem taková podivínka co si doma bude raději číst anglické dějiny ,než někde pařit na diskotéce. Nemyslím si, že by mě něco uteklo a vím jistě že to nebudu zběsile dohánět jako třicítka. Taky nepatřím mezi ty co si musí něco dokazovat pitím alkoholu nebo kouřením. Vyžívám se v plánování a pokud mě někdy potkáte určitě budu zamyšlená. Kdyby se za to dávala Nobelova cena, tak bych ji měla. No ,ale zase nejsem takovej suchar aby jste si nemysleli. Miluji tanec a hip hop. A když se nudím tak kreslím no nebo píšu. Jsem introvert a nerada se někomu otevírám.Ale co opravdu děsí, být středem pozornosti. Řekla bych o sobě že jsem celkem cílevědomá a vím co od života chci. Toužím po kariéře a malém domku , který bude vypadat jako s devatenáctého století s jednou stranu porostlou břečťanem ale to nejdůležitější mít vedle někoho kdo mě může být oporou a koho bych milovala ( mám už jednoho vybraného ♥) .Taky vyžívám v modě
tu mám ráda, ale ne zas natolik abych mluvila jen o tom co na sebe v životě jsou důležitější věci. No když si to tak zpětně čtu, tak si říkám, že asi na nikoho dojem neudělám. Ale co se dá dělat. Už jsem prostě taková.

být sama sebou?

17. září 2010 v 23:15 | niki |  My little thing
Jednou venku mě jeden člověk na kterým mi moc záleží řekl , že se bojí být sama sebou. Přišlo mi to jako hloupost. Ale pak jsem musela o tom nad hrnkem kakaa popřemýšlet. A asi měl pravdu. Jako malá jsem mívala dvě imaginární kamarádky ( nejsem blázen) , jedna byla divoká,kamarádská, oblíbená, krásná,temperamentní no prostě živel. A druhá byla uzavřená,inteligentní,bystrá,ráda četla ale neměla moc kamarádů byla to taková podivínka , ale za to svá a nezávislá. Asi jsem si nějak podvědomě přála být jako jejich mix. A i teď si všímám , že když je mi hrozně skovávám se za úsměv a když mě někdo ublíží tvářím se pořád drsně a že jsem nad věcí i když v hluboko v sobě křičím. Nesnáším být v centru dění, ale někdy to chci. Jindy bývám realistická a pak zase s hlavou v oblacích.Víc jsem ta druhá , ale někdy chci být ta temperamentní, nepředvídatelná a okouzlující místo šedé myšky. Ale asi můj největší problém je v tom že se nedokážu otevřít. Prostě být jen já a ne klon mí fantazie. Zase si ale nemyslete , že jsem rozdvojená osobnost to né. Mám jen takové slabé chvíle. Ale doufám že jinak jsem svá

Sny ( téma týdne )

16. září 2010 v 20:31 | niki |  Time to write
Sny bývají různé kvůli některým se musíme dřít po jiných stačí jen natáhnout ruku.Já osobně upřednostňuji tu první variantu.Není snad lepší přát si to, doufat, věřit než to dostat hned ? Vždyť jak se nám to splní přestává to být snem,už je to jen pouhá skutečnost ať sebekrásnější. A pak jen vzpomínka. Sny nám nikdo nemůže vzít, jsou jen naše. A snad každý nějaký máme. Možná se bojíte toho, že se vám nesplní ( já taky ), ale o tom to přeci není. Někdy o naše sny přestáváme mít zájem. Například já jako mála chtěla být baletka pak mě vybrali do baletu,ale co se nestalo? Vůbec mě to nebavilo.Později jsem chtěla být veterinářka , ale mám alergii na zvířecí srst, tak zase bay bay můj sne.Ale když jsem mi teď někdo zeptá co chci být teď nemám ani ponětí. Snad známá dessignérka, architekt nebo redaktorka? Nevím. To bude moje největší překvapení.Překvapení a sny k sobě určitě tak nějak patří. Jsem snílek z hlavou věčně v oblacích.Miluji plánování svých snů, ale taky vím že můžu být jednou pěkně zklamaná.Ale za to, to stojí ne? Můj názor je že stojí. Tím se snažím řídit.
A jaká je moje životní filozofie?
NIKDY TI NENÍ DÁN SEN , ANIŽ BY TI NEBYLA DÁNÁ MOC JEJ     USKUTEČNIT!

Šílené nehty

13. září 2010 v 15:22 | niki |  Fashion
Prohlížela jsem si na googlu. Gelové nehtypoptřebovala jsem nějakou inspiraci, sice polonéza bude až někdy v unoru , ale to ničemu nevadí.Našla jsem tam ale takoví šílenosti...Nechápu tu která i to dá na ruku.Ty nejšílenější vám tu dávám.Nevím jak vy , ale já osobně bych je nechtěla ani kdyby mě za o platili...
Například tohle , to je jako reklama na nevkus

2012, konec světa?

11. září 2010 v 17:18 | niki |  Time to write
Přišel mi email s videem o konci světa normálně takoví věci hned mažu , ale tohle mě zaujalo. Věřím taky všem Sibyliným proroctvím a něco bude i na Mayském kalendáři. Všechno co bylo předpovězeno se stalo jak je možné že předpověděli až o tisíc let do předu zatmění slunce, které se liší od dnešních propočtů o pouhých 33 sekund? Jak je možné že byli tak přesní? Proč jejich kalendář končí 21.12.2012?
A co Sibyla, ta předpověděla například pád Říma nebo narození Ježíše a taky že kolem roku 2000 přijde poslední generace lidstva. A to jsme my.Ale konec světa nepředpovídají jenom prorokové , ale také program web- bot, pracuje moc složitě nedokážu to vysvětlit , ale je dost přesný například jeho předpověď na 11.září a teď předpovídá že se má v roce 2012 stát velká katastrofa. Já jsem od přírody zvídavá, tak mě to nedalo a zjišťovala jsem dál, jaký má na to názor věda? 21.12.2012 se má dostat země do linie se sluncem a černou dírou, která bude ve středu mléčné dráhy.
Nejzajímavější mi na tom přijde to, že všechny předpovědi se shodují v datum. Máme se bát,nebo je to dost velká náhoda? To nechám na vás. Můj názor je že až taková náhoda je nepravděpodobná. Pokud by se něco takového stát mělo, byla bych pro meteorit to by bylo rychlí. Kolikrát se ale konec světa předpovídal, no mockrát a pořád tu jsme.Doufám že se nic nestane, nebojím o sebe , no i když zemřít 7 dní před osmnáctinami na které se tak těším, ale co lidi které tak miluji to bych jim nepřála. Co když se ale nic nestane ? Tak budeme dál znečisťovat naši planetu, počet lidské populace naroste ( už teď je nás tu dost, někde jsem četla že by byl nejlepší počet pro planetu kdyby tu žilo 4 miliardy lidi, ale nás je už skoro 7), lidé nebudou mít kde bydlet co jíst,a co odpadky ty dají pak kam? Nebo lesy , budou tu vůbec nějaké? Asi je dost velká pravděpodobnost že se udusíme oxidem uhličitým nebo jiným plynem.Je to ale jen můj názor. Tak máme se bát že v roce 2012 se nedožijem vánoc nebo je to všechno jen kachna? To bude zřejmě překvapení.

Poprvé ♥

10. září 2010 v 22:46 | niki |  Time to write
Poprvé? Pod tímto pojmem mě toho napadne vážně moc.Asi úplně to nejdůležitější, pro mě bylo první nadechnutí a otevření očí ,ale vůbec si to nepamatuju.Největší strach jsem měla s prvního trysku na koni a největší nervozitu před první pusou.Musím teda podotknout že nestála za nic.Největší radost po první předčtené knize. Zažila jsem poprví dost , ale pořád mi nějaká zbývají.Ale myslím, že pro mnohé z nás je nejsilnějším zážitkem života první láska.Na tu budeme vzpomínat celí život.V mém případě beru za první nestála za nic,nechci se ho dotknout ale je to tak.Ale moje druhá láska je úplně o něčem jiném. S ním mám pocit jako kdybych mě láska nadnášela.S myšlenkou na něj vztávám i usínám.A dny bez mého miláčka se mi neskutečně dlouze vlečou. A to se ani nezmiňuji o mých kolenech, když mě dá pusu( mají tendenci se podlámat)Netuším jestli to má on taky tak .Snad.Doufám. Miluji jeho modré oči a vrásku když se usměje.Před ním jsem chodila ještě s jedním
toto jsem nezažila,ale to nebylo takové nevím jak to popsat…asi tak hluboké a silné.Moc pro mě znamená. Taky ale vím že láska dokáže dost bolet a všechna bolest byla splacena hned v prvním polibku. Prostě nebudu se teď tolik rozepisovat napadá mi toho hodně…:p Ale můj názor je, že to podruhé je lepší už víte co vás čeká tak jde nervozita stranou.Všechno co se mi stalo bylo lepší až na podruhé od pusy až po kluka.Je taky pravda,že takoví po podesáté třetí si už tak nepamatujeme jak to poprvé.No je to na vás ,co pro vás bude lepší.

Maminko?

5. září 2010 v 11:14 | niki |  Time to write
Dneska mě na mobil volal omyl. V tom by ještě nebylo nic zajímavého , až na to že to byl dětský domov.Než jsem stihla nějak zareagovat měla jsem na drátě nějakou malou holčičku a ta si zřejmě myslela že jsem její maminka a začala mě prosit ,abych ji odvezla domů.Začala jsem jí vysvětlovat že nejsem její maminka že to budu omyl a ona začala plakat a prosit mě ať ji zavolám.Pak si to vzala nějaká paní asi vychovatelka a té jsem to vysvětlila. Po ukončení hovoru jsem se rozbrečela.Na to jak sobě ráda tvrdím že nemám mateřský cit tohle mě vzalo.Nedokážu pochopit jak se někdo může vzdát svého vlastního dítěte.Potrat chápu, myslím že je to něco jiného.Je lepší jít na potrat než dítě někde pohodit.Taky chápu ženy co tam jdou kvůli kariéře, asi bych to udělala taky.Ale co toto je moc když to dítě nosí devět měsíců pod srdcem a porodí ho snad i vychovají měli by k němu mít nějaký cit ne? A ne jen jak nějakou věc ho odložit. Takových dětí je mi hrozně líto co nikdy nepoznají co je to rodina.To my si stěžujeme že nám ,,matka" zas něco nedovolila, ale co by za to dali ty děti. Za maminčinu náruč. Teplo domova. Krásné dětství.Lásku…Doufám že ta holčička co mě zaměnila za maminku se bude mít v životě dobře moc bych jí to přála.

Co je krása?

1. září 2010 v 13:03 | niki |  Time to write
Musím přemýšlet jestli nejsem náhodou nenormální.Začínám si to myslet.Asi jsem měla být kluk či co.Třeba v autobuse se dívám kolik holek má umělé nehty,nalepovací řasy a chodí zmalované a většině nebylo ani 15.Mě se to ale vůbec nelíbí.Ano mám obarvené vlasy protože jsem od přírody plavovláska jako bruneta si připadám chytřejší , taky si lakuji nehty a dávam si řasenku výjmečně tušku ale tím to končí.Nemám ráda takoví ty chodící barbie. To si říkám, co pod tím skovávají.Nevím proč to dělají ,já osobně upřednusnuji přirozenou krásu myslím, že každá z nás je krásná ale třeba jinak.Mě se třeba hrozně líbí zrzky s pihama lidi je mívají za rebelky.A je mi líto těch holek co to dělají kvůli klukům.Líbí se mu blondýny?Tak se obarvím.Ne k tomu bych se nesnížila i kdybych ho milovala sebevíc.Dneska by chtěl aby si byla blondýna a zítra tě bude nutit třeba k sexu.A přece by si nechtěla chodit s někým kdo by tě neměl rád takovou jaká jsi.Máme přece svoji hrdost…