.

Listopad 2010

To srdce mé

30. listopadu 2010 v 19:08 | Niki Roselin |  Time to write
Mám čím dál větší tušení , že jsem se narodila špatně nebo jsem v mém druhém životě žila v 16. století v Anglii za vlády Alžběty Tudorovny. Jinak si nedovedu představit co mě k této zemi a období tak táhne. Miluji Anglii. A je mým velkým snem tam jednou bydlet a dostat anglické občanství ( no jo budu muset POŘÁDNĚ
zabrat v angličtině ).
Přečetla jsem si desítky knih o tomto období ale nejvíc mě asi chytla tahle co teď čtu jmenuje se To srdce mé. Ano to díky ní teď nemám moc času na blog. Ale ono je to tak napínaví a zamilovaný , že tu knihu nemůžu dát z ruky. Třeba u poslední záložky co mám přečtenou to skončilo tak, že si myslela že umřel a odjela na cestu do Indie , ale tam ji unesli do harému. Ale on žije vím to a taky se k sobě vrátí ( jsem to nevydržela a podívala se na konec) Nemůžu si pomoc ale já vidím v hlavních hrdinech ( mladí manželé) Alexi a Velvet sebe a přítele. Máme tak podobný vlastnosti
až je
děsivý. Kdyby tam nebyli věci typický té době , svatba v patnácti, viktoriánský dvůr, královna no a taky ten harém,… myslela bych si že je to o nás.

PS - článek celkem o ničem ale napsat jsem vám to musela :)


Nevím co to se mnou je , ale cítím se tak blaženě

27. listopadu 2010 v 21:57 | Niki Roselin |  Time to write
Dneska se mi zdál sen, kdyby mě mamka neprobudila chtěla bych ho snít celí den. V tom snu jsem byla doktorka s věrným a milujícím manželem po mém boku a žijící v zemi mého srdce , tím rozumějte Anglii♥. Moc chci aby se mi to splnilo, ale teď by moje babička řekla že jen chtít nestačí. Sice bych to před ní nerada přiznala ( jelikož jsem podle mých rodiných příslušníků ,,stejně tvrdohlavá jako osel, nepřiznám svoji porážku a stojím si za svým i když nemám pravdu jo a málem bych zapomněla nikdy si nechám poradit a schválně to udělám jinak" s tím posledním mají pravdu dost to uznávám) ale měla by pravdu. Já si za svým životním snem půjdu ať to stojí co to stojí. I když se teď budu každém den několik hodin denně učit matiku pak budu muset dlouho studovat a dřít se ale já se dopracuji tam kde chci být. Chci být na sebe hrdá a říct si že jsem to dokázala. Já to dokážu! Budu nosit bílí plášť a ve svojí práci mluvit anglicky vracet se do cihlového domku obrostlého břečťanem a k němu ♥. Asi mě něco osvítilo (nebo praštilo) , ale mám teď tak příjemný pocit (kdybych mohla lítam), že všechno co chci můžu dokázat





Kluci nepláčou

24. listopadu 2010 v 19:54 | Niki Roselin |  Time to write
Asi jsme si všichni všimli jací kluci chtějí být drsňáci. Někteří do této svojí dokonalé image dávají všechno a tváří se že jim celí svět patří. Jiní si zase myslí , že čím víc holek tím je větší borec ( ale kdyby to tak měla holka je to u každého jen děvka ) ale pro mě je takovej kluk ubožák a ještě jak to dojde do třídy a klukům popisuje co dělali. A věřte mi , že takových znám hodně. A pak jsou ještě ti co svůj volný čas tráví nejraději nad flaškou piva s cigaretou v puse. Ale ze všech nejvíc
,,miluji" vytlemený blbečky co ani neví, kde je Afrika ale hlavně že bude velká úroda s jejich záhonu konopí. Ale všechny testosterem vytuněný bytosti neházím do jednoho pytle. Najdou se mezi nimi úžasní kluci, nenapravitelní romantici a nejlepší přátelé. Ale víte co mají všichni zmiňovaní společné? Nikdy nepláčou. Teda to tvrdí ,ale mi jim to stejně nevěříme, že? Čím to
, že muži všeobecně nechtějí projevovat emoce? Asi by se považovali za slabochy, kdyby se rozbrečeli nad srdceryvným zamilovaným příběhem jako já. Ale opravdu chceme chodící skálu? Chci kluka , který projeví city, strach nebo úzkost , který se nebojí při titaniku rozbrečet, pomůže mi do kabátu a podrží dveře , ale i přesto toto všechno by si měl udržet svoji mužnost. Nechci aby si na nic hrál, chci znát jeho pravé já. Je emancipovaná doba ženy začínají být více muži tak proč by oni nemohli být v některých situacích víc ženy. To se pak bude lépe brečet na rameni, když pochopí že zrovna se mám zroutil svět protože
nás zrovna zradila kamarádka. No nemám pravdu? 

Zimní kolekce Ann Christine

22. listopadu 2010 v 17:30 | Niki |  Fashion
Ann Christiane mám nejraději. Na
kolekci podzim- zima se mi obzvlášť líbí barvy. Mám teď takový tmavý období. Ten puntíčkovanej svetr a krátkej kabátek je úžasnej nevím jestli vydržím do naplánovaných nákupů a nezajedu si pro to hned. A jak se líbí vám?
                           .
                           .
                           .
Bože to je dokonalý, ten svetr a sukně. Budu si pro to muset zajet.

všechno se mění....

21. listopadu 2010 v 17:08 | Niki Roselin |  Time to write
Střídají se roční období, naše planeta se otáčí kolem své osy, měsíc má svoje fáze, lidé se mění. Celí svět se mění. Jen já ne a začínám ztrácet se svým okolím
krok. Mohla bych zrychlit, rozběhnout se , ale nechci ztratila bych kus sebe. A nevím jak by to velký kus byl. Poslední dobu mám pocit , že je všechno jinak než na co jsem byla zvyklá. A věřte mi , že kozoroh jako já nemá rád změny, leda k lepšímu ale nevím jestli je to tenhle případ. Nevím co to se mnou je mám takový divný pocit , že se ze mě stává čím dál větší podivín.
Ve svých no dejme tomu šestnácti ( sice až za 37 dní , ale nevadí ) jsem toho moc nestihla ve srovnání s některými  mými kamarádkami a to některým nebylo ani 14. Ony měli několik kluků, chodí po diskotékách, (vážně nedělám si srandu)
opijí se, kouří. Dokonce znám jednu slečnu která byla ve svých 14 vystřídala několik kluků se všemi spala a byla i na interrupci. Brr. Nechtěla bych takhle nikdy dopadnout. Nevím kam tyhle holky spěchají , dospělé budou pak už celí život. Třeba pro moji sestru jsem hrozná podivínka, na diskotéku nejdu i když můžu ( možná taky proto mě to dovolily, že ví že tam nechci), ale večer raději strávím nad knížkou nebo nad učením. Kluky jsem měla dva. Jeden byl agresivní zmetek. A ten druhý je můj poklad nikdy bych ho nevyměnila. Všechno je teď nějaké rychlé a to pak ztrácí svůj půvab. Ale já nebudu spíchat se svým světem. Budu svá.


Kino

18. listopadu 2010 v 21:47 | Niki
Omlouvám se vám , že tu nic nepřidávám , poslední dobu jsem neměla moc času a taky nějaký zdravotní problémy. Zítra jedu na Harryho Pottera. Ale je mi docela líto M. bude mít umačkaný ruce, protože se budu bát. Ale těším se na Rona , svého času to byl moje platonická láska. Naštěstí jsem vyrostla a našla jsi prince svého srdce ♥. Na tento díl se moc těším , zajímá mě to jak to bude pokračovat , protože šestka byla dost dobrá. Ale Brumbála jsem obrečela.
Tak se všichni mějte hezky….♥
Pac a pusu

Toužím, chci, doufám...♥

14. listopadu 2010 v 11:03 | Niki |  My little thing

Město mých snů, mých nadějí.Byla jsem tam sice jen jednou , ale zamilovala jsem si toto místo jako žádné jiné, nemám ráda velko města, ale atmosféra Londýna je tak jíná. Je to město historie. Město starých tejemství.



roayl blue

13. listopadu 2010 v 18:27 | Niki |  Fashion
royal blue

kouzelné slovo to přátelství , že ?

12. listopadu 2010 v 23:25 | Niki Roselin |  Time to write


Přátelství , kouzelné slovo že? Plné lásky( i když ne tak hluboké) , důvěry, malých i velkých tajemství. V našem životě má moc důležité místo, každý toužíme přece po člověku, před kterým můžeme být sami sebou, vybrečet se mu na rameni a svěřovat se mu. A jak takovou spřízněnou duši poznat? No přece , jak pravý to staré přísloví v nouzi poznáš přítele, člověk co na tohle došel musel být opravdu moudrý. I já takové dva poznala, jeden s nich je teď nejdůležitějším člověkem v mým životě, moc mě pomohl a držel mě v těžkých chvílích nad vodu, možná si to ani sám neuvědomoval. V té době mě pomohl jako nikdo, byl moje slunce,můj měsíc věřila jsem mu tak že jsem se mu svěřovala i když jsem ho ani pořádně neznala, ale i přesto mě pomohl a jsem mu za to moc vděčná. Ale já se do něj pak zamilovala, no a bude to za chvíli rok nejlepších dnů mého života. Některé přátelství se lehko mění  lásku, a podle mě takhle ,, zdokonaleném" přátelství , je mnohem silnější než láska na první pohled, tady vždycky nějaký cit byl , ale teď je silnější. Ale opačně to nikdy nejde s lásky přátelství nikdy neuděláte. A když už ztratíte lásku , která vyrostala s přátelství je to ztráta dvojnásobná. Této věci se moc bojím.
Víte co se mi nelíbí na facebooku ? označení přátelé, a přiznejme si většina z nás polovinu ani nezná,mělo by tam být spíš označení známí. Protože přítel to už něco znamená.




ty šaty prostě miluju ♥

8. listopadu 2010 v 22:29 | Niki |  My little thing
Jo ! Mám šaty na polonézu, a to
jsem si myslela že si nic nevyberu. Hodiny jsem strávila hledání těch pravých.
A pak přijdu do toho salonu a hned mi padnou do oka i když na věšáku nevypadali tak dobře, nechci napsat jako na mě, ale možná to tak bude.
Prostě mě padli jako by byli šití pro mě, jak délka tak střih. A to jsem si jich vyzkoušela hodně ( kolem deseti). Cítila jsem se v nich jako princezna. Jen si v tom tak trošku ( hodně) nedovedu představit jak v tom mám tancovat, se nejspíš při zabiju.



Ta fotka není v dobré kvalitě a už vůbec ne výraz v mém obličeji, jen doufám že se tak retardovaně netvářím pořád. Pro jistotu jsem ji ufikla :-) Tak vám ty šaty aspoň popíšu.
Ty šaty jsou svatební, nejmenší velikost dlouhý až na zem žádný šílený zdobení. Mají korzet a širokou sukni u prs jsou maličký korálky , který se linou kolem pasu a zmizí v sukni. Tá je široká na můj vkus možná moc , ale co už. Ty šaty vypadají tak něžně jako na vílu.