.

Leden 2011

Kratší vlasy, delší rozum :)

31. ledna 2011 v 20:31 | Niki Roselin |  Time to write
Tak jaké bylo u vás vysvědčení? U mě žádná sláva, ale doma jsem to přežila, a když nejde o život tak přece jde o nic. Babička mě říkala , že jsem moc sebekritická že dvě trojky jsou dobrý, ale nejsou stydím se za ně. Ono je docela těžký pořád poslouchat jak chválí moji sestru která je jedničkářka. Ale co už, jsem v devítce a stejně na ty školy kam půjdu se dělají přímačky s předmětů který mi vždycky šli a výstupní hodnocení mám moc hezký.


Jsem ostříhaná. Dřív jsem měla vlasy dlouhé okolo 60cm, teď je mám těsně pod prsa, tak doufám že jak se to říká, dlouhé vlasy krátký rozum , tak s
nad mi ten rozum doroste J

PS- přidávám moje dvě fotky

Děkuji , že jsi ♥

30. ledna 2011 v 18:54 | Niki |  Time to write
Jak poznat nejlepšího přítele? Můžu před ním být ubrečená,nenamalovaná, v hrozným oblečením , ale pro něj budu krásná. Když se nepovažuji za nejchytřejší, pro něj jsem něco jako Albert A. Jen jemu můžu svěřit tajemství a vědět , že ho nikomu nepoví. Ať jsem pryč měsíc nebo 2 hodiny , vždy mě vítá jako by mě leta neviděl. Jen jemu mohu dlouhé hodiny něco povídat a on bude mít stejný zaujatý výraz, teda pokud neusne. Nikdy se nadá na něj zlobit moc dlouho ať mi snědl čokoládu nebo mi zničil kabel od notebooku . Jenom on mě dokáže svýma něžnýma
,čokoládově hnědýma očima uklidnit lépe než antidepresiva, u něj jsem si opravdu jistá láskou a nekonečně dlouhým přátelstvím.
Děkuji ti , že jsi můj věrný čtyřnohý příteli.

Inspirace ♥

28. ledna 2011 v 21:51 | Niki |  Fashion
Začínám být čím dál větší závislák na lookbooku. Ale pro módního fanatika jako jsem já , to asi není nic nového. Denně tu objevuji zajímavé lidi ze smyslem pro styl, a těch jak my Češky víme je v našich luzích a hajích pomálu. Objevila jsem další slečnu, její styl stojí za to, není to žádná divočina , ale taky ne nuda. Tak se inspirujme , ať pak může na českých ulicích bez stylu zazářit.



Otázka názoru...

27. ledna 2011 v 19:47 | Niki Roselin |  Time to write
Dřív za to lidé byli souzeni, trestáni nebo byli okolím odsouzeni ze statusem podivíni, snílci či revolucisté , ale vždy měli jedno společné-vymykali se průměru. Nejdřív se samostatně smýšlející lidé nehodili církvi , později politickému režimům. O čem je řeč? O vlastním názoru. Máme ho každý jiný, protože každý vidíme ten ,,svůj svět" jinýma očima. Někdo je přizpůsobivější jiný odhodlaný si za svým názorem stát, i když se jiným nelíbí. K tomu druhému příkladu patřím i já. Tímto článkem chci reagovat na ten předešlí, poprvé na mé existenci na blogu jsem se setkala s takovouhle vlnou kritiky. Nejdřív jsem byla smutná a neštvaná, že se mnou nesouhlasíte a článek chtěla smazat. Ale neudělala jsem to a už ani nehodlám, pokud nesouhlasíte tak ne, možná se najde mezi vámi někdo komu se bude alespoň maličko líbit. Ale i tak to beru jako malé blogové poučení. Ale víte co mi opravdu od těchto ,, kritiků" mrzí? Že nechtějí dát odkaz na svůj blog. Mýslíte si snad , že bych vás taky kritizovala jen za to , že se vám nelíbí co jsem nepsala? Že bych vás blog zásobovala kritickými komentáři? Ne, cením si každého vašeho názoru ať už je kritický nebo ne. Jsem feministka, ne že bych chodila s oholenou hlavou a na náměstí pálila podprsenky.Jsem naprosto normální. A že mi nikdo nebude chtít? Už rok jsem šťastně zamilovaná a ve spokojeném vzahu. A že jsem úzkoprsá a namyšlená? Žiji ze sebou už 16 let a nemyslím si že jsem namyšlená a úzkoprsá. Je to váš
názor, beru ho navědomí , ale hroutit se zněj nebudu ….

PS- a vážně ten předchozí článek nebyl o mě

Je to krásné, komplikované,rafinované a něžné, co je to?

23. ledna 2011 v 20:06 | Niki Roselin |  Time to write
Jsme inteligentní,náladové cílevědomé a krásné. Každá s nás dává světu na obdiv svoji krásu jinak, některá si myslí , že je krásná jen tehdy když provokuje a ukazuje co by mělo zůstat skryto, jiná zas fandí rafinovanosti ,mužské představivosti.

Love me, Hold me - forever

17. ledna 2011 v 20:52 | Niki Roselin |  Time to write
Byla jedna dívka , trochu střelená, svéhlavá, hádavá,hrdá a tvrdohlavá, která s celého svého srdce milovala jednoho kluka, ten byl moc milí, hodný, vnímavý, ochranitelský, romantický , ale stejně jako ona šíleně tvrdohlavý. Asi si říkáte jak si mohli rozumět, když byl každý jiný, přirovnala bych je k severnímu a jižnímu pólu na magnetu, sever jih přitáhne, ale sever nepřitáhne sever. Nebo možná puzzle, přesně do sebe zapadají jen když jsou otočené správně, jinak může být snaha obrovská a stejně k ničemu nevede.
Tak to chodilo mezi nimi, jeden vždycky musel být sever a druhý jih. Jinak si nerozuměly. Ale když to bylo všechno jak má být, kluk se stával pro dívku nejen její láskou ale i nejlepším kamarádem, s úsměvem na rtu by pro něj umřela a byla by to ta nejkrásnější smrt. Kluk dívku rozmazloval, ochraňoval před celým zlým světem, možná o tom nevěděl
ale díky němu na své šestnácté narozeniny bude vzpomínat ještě celý život, řekla bych že ji miloval, ale s určitostí to neřeknu. Ona ho potřebovala, bez něj by nechtěla dýchat ani jíst, znamenal pro
ni všechno a ještě mnohem víc. Jenže by to pak byla pohádka pro malé děti, ale kdo by takovou pohádku nechtěl žít? Kdo nechce žít šťastně až do smrti , nebo do té doby než zazvoní zvonec a pohádky bude konec? Neznám nikoho takového. Každý má v sobě kousek malého dítěte a to touží po pohádkách. Tak to bylo i u chlapce a dívky. Žily ji, byl její princ popral se zlým drakem a byl u ní když v králoství vládl smutek. Jenže jak v  pohádce , tak v životě nám někdo bude stavět, obtížnější a obtížnější překážky, snad abych se dostaly do vyššího levelu. V naším příběhu to většinou byla dívka, viděla často něco co tam nebylo, byla podezřívavá a žárlivá. Kluk zase tvrdohlavý a někdy ješitný. Toho dne se moc pohádali. A on řekl něco co ji zranilo. Kdyby to byl kdokoli jiný opustila by ho její hrdost by ji nedovolila s ním být, ale ne příliš ho milovala. Nikdy to nedokáže. Cestou od toho místa kde se tak pohádali mluvili málo. Když přišli k jejímu domu, nevydržela to a znova plakala on si ji k sobě přivinul a obímal. Kéž by se jim mohl zastavit čas.
Po chvíli která pro ni byla moc krátká ji pustil rozloučil se a odešel, dívala se za ním jak mizí v mlze zatímco jí slzy máčeli tvář. Poslouchala jeho kroky, jak jsou dálkou tišší a tišší. Neotočil se jak doufala. Odešel.
Vrátí se ?

lookbook ♥ inspirace

16. ledna 2011 v 22:08 | Niki Roselin |  Fashion
Pro módního fanatika jako jsem já je Lookbook něco jako bible. Poslední dobou tam trávím víc času než na blogu nebo facebooku. A objevuji tam tolik stylových slečen. Sice nejvíc obdivuji Kryz U. je pro mě královnou módy a stylu, ale můj obdiv si zaslouží i 21 letá Marj R. Musím uznat že asiatky mají styl.



mám vztek na ty naše ,,milé" romské spoluobčany...

15. ledna 2011 v 18:01 | Niki Roselin |  Time to write
Asi se ze mě stál rasista, tedy jen na naše romské ,,milé" spoluobčany. Kteří jsou v Čechách tak ,, utlačování a diskriminováni". Nikdy nijak jsem nesympatizovala s lidmi kteří nic nedělají ( kromě dětí), chlastají a berou sociální dávky. Ale můj odpor vyvrcholil minulou sobotu , když jsem jela s kamarádkou do olympie a dneska. Ale nejdřív o té olympii. Jeli jsme tam autobusem a když jsme nastupovali, vřítila se tam banda, no hm… romů a strhli moji kamarádku na to zadní pěti sedadlo a sedli si kolem ní. Já jsem ji tam nechtěla nechat samotnou tak jsem si sedla na dvou sedadlo kousek od ní. Nevěřili by jste mi jak byli slizcí, jak pořád na mě hrabali a vůbec
nás nechtěli nechat odejít. Šíleně moc jsem se bála, tlukot mého srdce musel být slyšet snad až k řidiči. No dost, nechám toho, nemám na to nejlepší vzpomínky, mohli nám toho tolik udělat, ale naštěstí se nic nestalo. Ale takový štěstí neměl syn mamčiné kamarádky. Když šel v Brně před týdnem ven za svým kamarádem. Měl v ruce mobil a těm cigánům ( promiňte , přestávám se ovládat) se líbil a chtěli aby jim ho dal, ale on se bránil a nechtěl jim ho dát. Tak ho zbili.
Byl na místě mrtvý. A tak zmařili život desetiletému klučinovi. V pátek měl pohřeb. 
Mám vztek a chuť něco rozbít. Je mi ho tak líto. Za to všechno co se mu ( i jiným) stalo kvůli romům, musím položit otázku. Kdo je vlastně v Česku diskriminovaný? Berou snad ,,bílí" tak velké sociální dávky nebo mají snad porodné? Ne. Tady jsme diskriminovaní my.



omluva :- (

15. ledna 2011 v 17:45 | Niki |  Time to write
Vážně se začínám za sebe stydět, tak dlouho nic nenapsat i přesto že psaní mám tak ráda. Tyto dva týdny byly docela dost náročné( pokus v mé hlavě o malou výmluvu) pololetní prověrka s matiky pak nějaký problémy jak doma tak na milostném poli. Začínám mít obrovské nervy jestli se dostanu vůbec na nějakou střední školu na kterou chci. Taky se blíží polonéza, ach jo proč zrovna já musím být takový pesimista.
Ps - čekejte další články

děkuju všem , díky kterým je můj život krásnější, děkuji roku 2010

1. ledna 2011 v 21:38 | Niki Roselin |  Time to write
A je tu rok 2011, tak rychle to všechno uběhlo, ale musím říct že, rok 2010 byl pro mě zatím nejúspěšnějším v mém životě. uvědomila jsem si všechny svoje chyby a nedostatky a tvrdě pracovala aby už nebyli, taky jsem objevila naprosto jiný cit o kterém jsem jen četla nebo si myslela , že je to co právě cítím je ono, ale nebylo. Ano objevila jsem lásku, takovou u které vám šíleně bije srdce, lítají motýlky v břiše a vzdali byste klidně celí život pro milovanou osobu. On mě naučil co je láska. A ať se to zdá s mojí tvrdohlavostí, ješitností a hádavostí neuvěřitelné za 6 dní je to rok, co jsme spolu.
Ale od roku 2011 taky hodně očekávám, no od roku spíš od sebe , protože od koho bych měla něco nejvíc očekávat než od sebe? Mým velkým přáním je dostat se na střední zdravotní školu, na tom teď všechno závisí a dost se toho bojím , vážně hodně čím víc se blíží termín přihlášek tím mám větší nervy. Pak bych si chtěla najít nějakou brigádu , našetřené peníze bych si dala na účet a pak jednou si za ně koupila něco pořádného. Taky v tomto roce musím dostat rodiče k přestavbě bytu , kterou slibují tak dlouhou , to proto abych konečně po šestnácti letech měla svůj pokoj, svoje soukromí, svoji oázu klidu.
A vám moji milí čtenáři ,co si tu někdy něco přečtete a napíšete na to svůj názor přeji do nového roku co nejvíc jak blogových tak i osobních úspěchů. A věřte mi že, si vás moc vážím a děláte můj život o něco krásnější…


S mojí největší láskou ♥